Dumali jste někdy nad tím, na čem vyrazit na výlet do sněhem zapadaných lesů? My ano, a často. A konečně jsme na to přišli. Termínem krušnolyže jsme pokřtili neobvyklé zimní vybavení, které je pro výlety a procházky po okolí nádraží Kovářská jako stvořené. Tyhle lyže-nelyže svůj obecný název nemají. Zaslechli jsme termín lovecké lyže, jindy lesnické lyže, nebo lyžnice. Okolí Kovářské je velmi příznivé pro běžkaře. Vždy tu najdou jak prošlápnuté, tak i strojně upravené stopy. Pár kilometrů od nádraží je i velký skiareál na Klínovci. Podle nás ale kouzlo Kovářské najdete právě mimo tyto prošlapané trasy. Nejkrásnější je tu totiž divoká, velmi řídce osídlená okolní krajina. Nedávno se do ní vrátili i vlci. Vrcholy obklopující nádraží mají výšku bezmála 1000 metrů nad mořem. Přesto Vlčí kopec, Kamenný vrch, nebo Na Vrchu málokdo zná. Vedou na ně jen neznačené lesní cesty, které pod sněhem úplně splynou s okolím. Žádné běžecké, ani jiné stopy na nich většinou neuvidíte. Možná tak stopičky po liškách, zajících, nebo vlcích.
Co jsou krušnolyže?
A přesně tohle je terén pro krušnolyže. Při nedávných toulkách okolními lesy jsme je porovnávali se sněžnicemi. A krušnolyže měly navrch. Nasadili jsme je hned pod schůdky do vagonu a vyrazili na menší okruh. Dobře se v nich stoupá i hlubokým sněhem a na rozdíl od sněžnic se na nich můžete dolů svézt. Pravda, chce to trochu trénink, a také je dobré si zopakovat telemark.
Krušnolyže jsou jen 120 cm dlouhé, zato skoro 14 cm široké, a docela lehké. Jejich podrobnou historii neznáme. Vycházejí prý ze severských lyží pro lesníky. My jsme je každopádně objevili až tuhle zimu. V Česku je má v běžné nabídce jen jeden výrobce, a to novoměstský Sporten. Prodává je pod názvem Free Walk. Nechceme tu dělat Sportenu reklamu, ale je prostě jediný. A i v jeho repertoáru jsou tyhle speciální lyže jen okrajovou, možná dokonce nadšeneckou, záležitostí.
Lyže mají ocelové hrany, ve skluznici je napevno zalepený tulení pás, a disponují vázáním Outlander s volnou patou. Velkou výhodou každopádně je, že do krušnolyží potřebujete jen obyčejné pohorky.
Náš okruh na krušnolyžích
Na testovací okruh jsme vyšlápli z vagonů po zasněžené železniční trati směrem na Vejprty. Na čerstvém sněhu to byla pohádka. Po pár stech metrech jsme opustili trať vpravo, abychom ji zase přešli po silničním mostě směrem na Háj. Brzy jsme z neprohrnované silničky sešli vpravo na lesní cestu a po ní si to vyšlápli na Vlčí kopec (973 m). Vrchol prozrazuje jen statný rozložitý modřín u cesty, který vytváří velmi hezké místo na krátkou pauzu a občerstvení. S krušnolyžemi se zasněženým lesem stoupalo krásně až na vrchol.
Ze zalesněného Vlčího kopce jsme spíš intuitivně přešli na holý Hájský kopec (989 m). Následný sjezd po zledovatělých pláních do Königsmühle byl na krátkých lyžích s ocelovými hranami napoprvé docela oříšek, ale jak už jsme psali, chce to trénink. Königsmühle bylo v zimním nečase úplně pusté, chvíli jsme se před fujavicí schovali do hlavní ruiny, než jsme se lesem vydali zpátky směrem k Vápence a dále na nádraží.
Po několika letošních testovacích výletech je nám jasné, že tyhle lyže budou na nádraží Kovářská stálým vybavením. A pojmenování krušnolyže už jim u nás asi nikdo neodpáře.
